I.

Potemnělou ulicí se ozýval klapot vysokých zelených podpatků. Nic jiného než ten nervy drásající zvuk zrychleného kroku. Schylovalo se pomalu ke čtvrté hodině ranní a většina obyvatel  poklidného města spalo ve svých postelích. To byla ta absolutně nejlepší hodina k přesunutí do jiného podniku, pokud se vám poštěstilo a neodcházeli jste samy.  Také to byla ta nejlepší hodina k přesunutí do své postele ať už s někým z dnešní noci nebo opět objímat svého plyšového medvídka.  Jednoznačně a v každém případě se odcházelo. Každý návštěvník clubu věděl, kdy se zvednout ze židlí, odložit taneční boty a odkráčet vstříc svému osudu. Tyto kroky směřovali do královské postele s nadýchaným saténovým povlečením.  Podle tempa kroků a jejich odezvě bylo jasné, že se tam schylovaly opuštěné a značně vyvedené z míry. Proklít tuto noc a připsat si další neopakovatelnou zkušenost.  Společností jí tentokrát byli dva mladíci studující na zdejší univerzitě práva.  Celý večer se smáli, tancovali, flirtovali. Když se však schylovalo k odchodu, projevila se typická povaha dnešních mladých mužů. V dřívějších dobách by se aspoň zajímali, jestli dojde v pořádku, nepotřebuje- li doprovod a nebydlí-li snad někde v zakletém lese. V tento večer to bylo jedno klasické:,, Bylo to fajn a teď si dojdi ty krávo, jak ti to vyhovuje.“

Kam zmizeli gentlemani z českých ulic, to mi asi nikdo nepoví.  Jakoby je zavál čas. Jakoby jim děvčata naznačila, že jsou dostatečně samostatná. Samostatná možná byla, ale samota není nikdy dobrý nápad. Teda pokud nejsme schizofrenní maniak.

Ozývalo se jen klap klap klap. Nic jiného. Co byste také očekávali v tuto nekřesťanskou ranní hodinu. Chlad nedělního rána potvrzoval studenější brzký podzim.  První ulice, druhá ulice, doleva, doprava, třetí ulice. Na konci betonového chodníků se již usmívali dveře, až do nich vstoupí klíč a tato pozdní duše bude zachráněna od pouličních nástrah.

Posledních 50 metrů. Ve vedlejším vchodu neznáma osoba. Zelené podpatky rychle prošli kolem siluety zabalené do černé bundy. Zvuk kroků se znásobil. Nyní tu kráčí i ošuntělé tenisky. Konečně osvobozující pocit klíče zapadajícího do zámku. Zrychleným pohybem se otevřeli dveře. Krok do vchodu a náznak pocitu bezpečí. Najednou rána do zad. V tom okamžiku neznámý muž natlačil dívku do vchodu. Jednu ruku ji položil na ústa a druhou si začal rozepínat poklopec. Modré oči zděšeně začali hledat východisko ze situace. Dveře zůstali pootevřené. Sebrala veškerou svou sílu a zatlačila na útočníka. Šlo to stěží. Jeho zavalitější postava to moc nedovolovala. Chvíli se přetlačovali, ale nakonec se za útočníkem zaklapli.  Dívku a neznámého oddělovalo tlusté sklo vchodových dveří. Těžko lapala do dechu a koukala mu do tváře. Byl to asi 20ti letý mladík.Stál zmatený stejně jako ona a díval se na ní jakoby netušil, co se právě odehrálo. Tato situace trvala dlouhých 10 sekund než se jako první vzpamatoval chlapec. ,,Promiň" zaznělo mu z úst a zmizel v ranním šeru.

Mladá slečna se vydala po schodech do svého bytu. Byla zmatená a nemohla pochopit, co se to tu zrovna stalo. Jedno věděla, ale jistě. Od nyní i 3 ulice bude jezdit taxíkem.

A co vy? Jak se dopravujete z akcí domů? Jezdíte taxíkem,máte doprovod nebo si vždycky řeknete, že se Vám nic zlého stát nemůže?